Nejstarší továrna Ergon

Pohled ze zadní části areálu na dvůr domu Bratislavská 47. Ani přes pozdější úpravy nevymizel z pohledu na chřadnoucí továrnu duch první poloviny 20. století. Naneštěstí téhle malé brněnské fabričce právě odtikávají poslední hodiny života.

Nejstarší továrna Ergon je druhým ze čtyř zdokumentovaných působišť společnosti Ergon na výrobu protéz, obuvi, rolet a zámečnických výrobků. Továrna se nachází ve dvorním traktu bytového domu na adrese Bratislavská 47 v Brně.

Historie

Firma Ergon, orthopedický, zámečnický a obuvnický průmysl válečných invalidů vznikla v Brně v přímém důsledku 1. světové války. Založena byla v roce 1920 jako továrna na umělé údy ale i jiné zámečnické a obuvnické výrobky. Jejími prvními zaměstnanci se stali váleční invalidé a první působiště podniku se nacházelo v barácích po armádě na úbočí Kraví hory. Již v roce 1921 se nicméně továrna Ergon přestěhovala do dvora za bytovým domem na adrese Bratislavská 47 na Horním Cejlu. Později se továrna rozšířila i do dalších prostor a na počátku 90. let byl naplánován její přesun do zcela nově vybudovaného areálu pod Hády, ke kterému ovšem nikdy nedošlo a moderní výrobní areál byl po létech nevyužívání v roce 2022 zdemolován.

Družstvo mělo za cíl zejména pomoc válečným invalidům, a to jak ve formě výroby protetických pomůcek, tak jejich přímým zaměstnáváním. Těžko soudit, proč se firma zaměřená na výrobu dřevěných nohou během prvního roku své existence přeorientovala na výrobu rolet a současně otevřela svoji malou továrnu v těsném sousedství firmy Anton Bilek na Bratislavské 47. Zřejmě se ale Ergon stal přímým konkurentem nedaleké dobře zavedené firmy Bilek a o zakázky se přetahovaly po celé meziválečné období. Situace se z dnešního pohledu zdá o to zajímavější, že firma Antona Bilka byla německá soukromá společnost vlastněná bohatým podnikatelem, naproti tomu Ergon byl českým družstvem se sociálním podtextem.

V období první republiky firma zaměstnávala celkem asi 90 osob a kromě rolet stále vyráběla zejména protetické pomůcky. Osud družstva po 2. světové válce není autorům dosud dobře znám (budeme vděční za jakékoliv informace), nicméně družstvo nezaniklo a zřejmě pokračovalo ve výrobě jak na Bratislavské 47, tak později v prostorách většího továrního komplexu na nároží ulic Bratislavská (dům č. 73) a Cejl (domy č. 105, 107 a 109). Na místě se dodnes nachází prodejna zdravotnického materiálu včetně protetických pomůcek.

O tom, že šlo zboží družstva Ergon dobře na odbyt a výroba potřebovala neustále víc prostoru, svědčí také fakt, že od počátku 80. let 20. století byla připravována a později skutečně realizována výstavba moderního závodu Ergon na plošině na úbočí kopce Hády pod Vinohrady. Do roku 1991 zde vyrostla masivní betonové továrna pro několik stovek zaměstnanců, která mohla sloužít jako robustní výrobní základna pro výrobu zdravotnických pomůcek pro celé Československo. V důsledku Sametové revoluce nebyla nicméně takřka dokončená továrna na výrobu protetických pomůcek nikdy zprovozněna, postupně zchátrala a v roce 2022 byla definitivně zbourána.

Provoz původní malé továrny na Bratislavské 47 nicméně pokračoval. Továrna byla propojena s průčelním bytovým domem a kovovýroba se v průběhu let změnila na prodej a servis zařízení pro zpracování kovů pod hlavičkou národního podniku OSAN (Odbyt Strojů A Nářadí). Národní podnik OSAN byl v roce 1997 definitivně odkoupen společností Stim tools, založenou v roce 1993, která již dříve zprivatizovala na něj navázanou obchodní společnost Osania.

Společnost Stim tools, zabývající se prodejem a serisem nástrojů, nářadí a měřidel zejména pro kovovýrobu působila v areálu až do roku 2025, společně s podobně zaměřenou prodejnou JaKr, která užívala obchodní prostory v průčelí domu. Na přelomu let 2025 a 2026 byl nicméně areál vyklizen a připraven na demolici včetně průčelního domu. Majitel areálu následně plánuje výstavbu dalšího moderního bytového domu, podobného jako řada moderních staveb v okolí, které jednou provždy pohřbily pod hromadami suti dělnického ducha někdejšího předměstí Horní Cejl.

Pohled na centrální část stavby. Za těmito okny pracovali ubozí váleční invalidé bez nohou a rukou za humanitární mzdu, která jim umožnila se po válce zapojit do alespoň částečně normálního života Brna. Dozajista si slibovali, že hrůzy Světové války se již nikdy nesmí opakovat. Tohle přesvědčení jim nevydrželo ani 20 let.

Samotná fabrika se dožila 106 let od založení a je docela možné, že některé její budovy jsou ještě starší. Ale taky mladší, jako je rampa skladu na snímku, který byl k továrně přistavěn až za socializmu.

Na západní straně kryla vstup do továrny a manipulační plochu pro nakládku a vykládku zboží stříška s malým jeřábem. Nad nimi se sklání krásný strom, pamětník překotných dějin Horního Cejlu.

Popis

Továrna je tvořena dvoupodlažní budovou, která respektuje protáhlý tvar dvora: pomineme-li dům v uličním průčelí, jde o pouhých 7 m širokou ale 90 m dlouhou budovu, která se v nejvzdálenější části od ulice rozšiřuje až na 13 m šířky. K továrně patřilo také několik montovaných skladů lehčí konstrukce ve dvoře Bratislavská 47 (včetně prostoru za někdejším domem Bratislavská 49) a za dvory Bratislavská 51 a 53.

Hlavní budova továrny je tvořena železobetonovým skeletem vyzdívaným cihlami s charakteristickými řadami betonových nosných sloupů a prosvětlena typicky továrními okny s ocelovou konstrukcí a skleněnými tabulkami. Na délce 90 m jsou dvě přerušení jinak celistvých výrobních sálů betonovými schodišti a v nejsevernější části se nachází točité ocelové schodiště a pozůstatky výtahové šachty. Provozu sloužila též ve dvoře přistavená střecha kryjící manipulační prostor s malým jeřábem. V současnosti (březen 2026) je v budově továrny stále funkční elektrická trafostanice označená jako Bratislavská 49, OSAN (číslo TS824).

Ale to už na nás na střešní terase domu Bratislavská 47 čeká známá Odvážná školačka, aby nás provedla spletitými zákoutími továrny i s ní propojeného bytového domu.

Poslední zboží bylo vydáno v roce 2025, příjem nového se neočekává.

Pod stříškou nad manipulační plochou ostražitě bdí ostře řezaná lucerna coby pozůstatek působení národního podniku OSAN v původní továrně.

Kdysi měla továrna Ergon i malý sklep s kotelnou. Ten byl ale v rámci přestavby zavalen sutí už před desetiletími. Dlouho čekaly namačkané cihly na odvážlivce, který otevře dveře do bývalé kotelny, aby se na něj pak s rachotem vyvalily.

V nejsevernější části výrobního areálu se nacházel malý, ze dřeva postavený sklad. Po ukončení provozu zde obcovali nikým nezvaní a značně neopatrní obyvatelé, kteří celý sklad zapálili.

Ačkoliv se zdá prostor ve dvorech v širším zabydleném centru města malý a stísněný, byly objekty továrny poměrně rozsáhlé. Nacházelo se tu zjevně nejméně 69 různých dveří.

Nejkrásnějším pozůstatkem po provozu továrny je točité (v pořadí celkem třetí) schodiště propojující výrobní haly v patře se skladovacími prostory v přízemí.

Pohled na poslední jaro továrny ve dvoře z opuštěného průčelního domu Bratislavská 47. Je zvláštní, že přesto, že se tu vyráběly v Brně proslulé rolety značky Ergon, v továrně nenašly uplatnění ani na jediném okně.

Budova továrny tvoří jednu úzkou a dlouhou „nudli“, kterou lze takřka celou prohlédnout z ulice až do nejzazšího koutu dvora, kde už se areál nesměle stýká v křoviscích se zadními trakty pavlačových dělnických domů na Francouzské ulici.

Tovární dojem areálu znásobují zejména k východu obrácená tabulková okna, jimiž proudilo na práci válečných invalidů potřebné světlo.

Své kouzlo má ovšem továrna Ergon zejména v noci, v době, kdy se v okolních křovím zarostlých dvorech a za zdmi rozsvítí stovky světel a po střechách prastarých dělnických domů běhají kočky.

Jedním z mála důkazů, že tady šlo po celou dobu hlavně o kovovýrobu, je seznam jističů na vypáčených dvířcích rozvaděče.

Průmět světla ze sousedního dvora, které kreslí na západní stěně výrobní haly druhou, falešnou řadu tabulkových oken.

Na délce továrny (povšimněte si malého světla v okně domu na protější straně Bratislavské ulice na snímku vlevo) přerušují výrobní haly dvě betonová schodiště a nad nimi trůnící záchody.

Ještě lze prožít romantická rána na Horním Cejlu. Ale podobných míst zakletých v čase vlivem nemilosrdné gentrifikace valem ubývá.

Které skleněné tabulky ještě pamatují příchod raněných z 1. světové války do zdejších hal? Které pamatují hospodářskou krizi a další světovovu válku? Nekvalitně vyrobené drátosklo za socializmu? Porevoluční dopotřebování zásob z 90. let? A které jsou jen pár let staré?

Drátosklo je zapeklitý vynález. Někdy dobře poslouží, špatně se ale zpracovává a nejde vůbec recyklovat. Často bylo vyrobené tak nekvalitně, že kovová síťka svým pokřivením spíše dráždila než lahodila oku.

A někde sklo úplně chybí. Přichází noc, Odvážná školačka se s námi loučí a jde se věnovat svým industriálně mystickým aktivitám v zadních traktech Druhého Brna.

Zdroje

1. Kubová, L.: Encyklopedie města Brna: Založení firmy "Ergon", orthopedický, zámečnický a obuvnický průmysl válečných invalidů, s. r. o.. Dostupné z https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-udalosti&load=6119.
2. Haluza, O.: Dominanta pod lomem Hády jde k zemi. Podívejte se, jak demolují továrnu Ergon. Dostupné z https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/dominanta-pod-lomem-hady-jde-k-zemi-podivejte-se-jak-demoluji-tovarnu-ergon-2022.html.
3. Kozáková, A.: Návrh komunikační strategie pro obchodní firmu. Diplomová práce na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, 2009.

Komentáře: